ssx
SSX: Deadly Descents Recenze SSX

SSX

Jiří Bigas

Jiří Bigas

27. 2. 2012 23:00
Reklama

Majitelé konzole PlayStation 2 byli doslova zavalení sportovními tituly. Ne snad že by na těch současných patřily sportovní hry mezi ohrožené druhy, ale s tehdejším výběrem se není lehké měřit. Zlaté časy to byly zejména pro milovníky extrémních a adrenalinových disciplín, kterým tehdy vývojáři přáli mnohem více, než je tomu dnes. Surfing, vodní i sněžné skútry, kola, in-line brusle, snowboarding, wakeboarding – člověka občas muselo až napadnout, kde se vývojáři vlastně chtějí zastavit. Jako by neexistoval sebepodivnější sport, který by nechtěli a nedokázali převést do podoby videohry.

Na prkně v létě i v zimě

A vysoko nad nimi všemi se tyčily dvě hlavní hvězdy největší svítivosti: série Tony Hawk od společnosti Activision a její zimní protipól v podobě SSX od konkurenční stáje EA Sports BIG. Zatímco prvně jmenovaná legenda nás dost možná paradoxně k vlastní škodě neopustila ani s nástupem konzolí nové generace, po SSX jakoby se zem slehla. Ne snad že bychom chtěli tvrdit, že je série SSX spojena výhradně s konzolí PS2. Pochopitelně si čas od času odskočila i na její soudobé konkurenty. Ale právě na této platformě svou pouť v roce 2000 zahájila a byla s ní až do hořkého konce.

Vzhledem k obrovské popularitě SSX tak bylo velkým překvapením, když se s hráči rozloučila prostřednictvím multiplatformního dílu s podtitulem On Tour v roce 2005 a od té doby o sobě dala vědět v podstatě už jen jednou, a to ještě na nejslabší z trojice tehdy nových konzolí – s dílem Blur pro Wii v roce 2007. Její fanoušci od té doby marně čekali na jakoukoli zmínku o možném pokračování. Těžko říct, proč se v EA tak dlouho domnívali, že SSX se na nové konzole už nehodí, nebo by o něj nebyl zájem. Jakkoli je úžasné, že se konečně rozhodl někdo tuto legendu oprášit, je docela smutné, že se tak stalo v podstatě až ve chvíli, kdy už se začíná vážně hovořit o nástupcích současné generace konzolí.

Stará hra v novém balení

Dlouhá přestávka znamenala především nejistotu. Co hráč vlastně může od nového SSX po těch letech čekat? Stejné myšlenky se honily hlavou i nám, když kotouč se hrou dorazil do redakce. Ve chvíli, kdy vložíte disk do mechaniky, z vás ale všechny obavy rázem spadnou – dýchne na vás totiž absolutní nostalgie. Přes veškeré novinky a sliby ohledně přepracovaného konceptu je totiž SSX přesně tím samým titulem, na který jeho fanoušci s láskou vzpomínají. Jistě, vývojáři tentokrát všechno to ježdění a skákání zaobalili do jakéhosi globálního závodu, jehož smyslem je zdolat devět největších pohoří světa včele s Himálajemi, Antarktidou, Sibiří či Alpami. Jakmile se ale pustíte na snowboardu ze svahu, přestane vám záležet na tom, kde nebo proč se zrovna nacházíte. Zapomenete na údajně reálné vymodelování horských masivů i to, s jakou postavou zrovna jedete.

Přímo na svahu totiž záleží jen a jen na tom, jak se SSX hraje a faktu, že se v tomto ohledu nijak neliší od předchozích díl. Stačí pár minut a veterán se zde okamžitě bude cítit jako doma. Kouzlo starých dobrých časů na vás dýchne ve chvíli, kdy budete sledovat vaši postavu, jak se z helikoptéry chystá seskočit rovnou na sjezdovku. Na nostalgickou strunu vám zahraje i zdejší soundtrack, který co do šíře a kvality nezůstává nic dlužen pověsti minulých dílů. Fanoušci se nemusejí bát ani pohledu do startovního pole, kde se to jen hemží známými postavami z let minulých. A že by snad mělo vadit rozhodnutí autorů vyměnit tradiční fiktivní zimní střediska za reálné, ale čistě přírodní lokace? Ale kdeže, ve skutečnosti je design tratí tak ikonický, že byste jej mohli snadno zaměnit za starší díly. Někdy se dokonce zdá, že se autoři nechali úmyslně inspirovat oblíbenými staršími tratěmi, z nichž si vypůjčili některé obzvlášť vypečené pasáže.

Pro každého něco

Koncept hry jako takový zůstal tedy v podstatě beze změn. V každé oblasti vás čeká tradiční série závodů, v nichž musíte buďto dojet do údolí co možná nejrychleji, anebo přitom díky trikům nasbírat maximum bodů. Autoři zůstali věrní filosofii Easy to Learn, Hard to Master, takže nováčci se nemusí bát, že by si ani neškrtli, zároveň ale hra dokáže pořádně potrápit a odměnit jen ty nejtrpělivější. V této souvislosti je třeba pochválit i fakt, že k dispozici jsou hned tři typy ovládání. Jednak nemůže chybět dnes už v podstatě klasický EA model ovládání dvěma analogovými páčkami. Dále je v nabídce jeho modifikace s využitím tlačítek. A nakonec je tu pro největší hardcore fandy zachován i původní koncept z minulé generace konzolí.

Srdce nejednoho milovníka zimních sportů by bylo už dávno ve spárech EA, ale autoři hry si zřejmě řekli, že tohle po několikaleté přestávce nestačí, a tak přihodili ještě několik novinek navrch. Předně každou z devíti zdejších oblastí uzavírá jeden sjezd na život a na smrt. V něm nejde o to vyhrát, ale jednoduše přežít. Je to taková paralela k soubojům s bossy. A pokaždé k tomu navíc budete potřebovat nějakou novou technickou finesu, na jejíž zvládnutí vás měly připravit předchozí závody. V tomto směru se zřejmě vývojáři odvázali nejvíce a možná i lehce diskutabilně odklonili od původního konceptu hry. Pokud se vám ale novinka trefí do vkusu, budete vrnět blahem. A jaké že technické vymoženosti se vám dostanou do rukou? Kupříkladu kyslíková bomba, s jejíž pomocí sjedete i ty nejvýše položené vrcholky. Mezi další doplňky se pak počítá kluzák, s jehož pomocí přeplachtíte ty nejširší průrvy, speciální háky, které vám pomohou na zledovatělých tratích, nejrůznější chrániče, ale třeba i speciální termoregulátor, která váš udrží v teple.

Lyžaři zůstali doma

Tyto doplňky si stejně jako nové oblečení nebo prkna kupujete a vybíráte těsně před závodem a jejich volba a šikovné používání rozhoduje o tom, zda-li tam venku uspějete, nebo nikoli. Jejich problém na druhou stranu spočívá v tom, že jakkoli jsou velice nápadité a do hry je autoři zapracovali relativně nenásilnou formou, v některých případech vás nutnost jejich používání odvádí od toho nejdůležitějšího – tedy samotné bezchybné jízdy a předvádění těch nejkrkolomnějších triků. Snaha autorů osvěžit hru nějakou originální novinkou se ale určitě cení. Na druhou stranu se ale vzdali některých jiných prvků, po kterých se může hráčům právem stýskat. SSX bylo pochopitelně vždy v první řadě o snowboardingu, nicméně přítomnost lyží v některých starších dílech byla osvěžující – tentokrát na ně můžeme bohužel zapomenout. Podobně jsme postrádali i otevřenost trojky, jejíž koncept jedné velké hory zůstal v tomto ohledu nepřekonán. Tam, kde jste dříve mohli sjet celý masiv, a to hned za účasti v několika závodech, vás tentokrát čeká jen ordinérní sled tratí, které projedete během pár minut a jdete na další.

Trchu zbytečně ve hře působí i systém flashbacků. Oblíbená berlička posledních let se k SSX moc nehodí, ale naštěstí vás zdejší rewind nikdo nenutí používat. Jeho přítomnost alespoň autoři vyvážili tím, že jste za jeho použití mírně penalizováni. Pochvalu naopak EA zaslouží za poctivě zpracovaný tutoriál, který dovede do hry vtáhnout i úplného zelenáče. V duchu Need for Speed a dalších velkých sérií ze stejné stáje pak opět nechybí ani masivní on-line sociální síť, v níž se můžete hecovat s přáteli a vyměňovat si údaje z nejlepších jízd. Naneštěstí, jak už je tomu dnes zvykem, vedle propracované hry přes internet absentuje populární split-screen, jehož přítomnost by měla opravdu blahodárné účinky. O našlapaném soundtracku už byla řeč. Naneštěstí vizuální stránka by snesla rozhodně větší péči, než se jí dostalo. SSX působí na pohled hodně obyčejně, což je o to větší překvapení, když povážíme, že tato série vždy platila za vizuální špičku. Z pohledu stávající generace konzolí nicméně hra vyhlíží asi tak, jak by člověk čekal, že by vypadala, kdyby vyšla někdy v roce 2006. Možná je to přísný soud, ale tak to prostě je. I s tímto zbytečným škraloupem na dresu je to ale stále ta nejlepší snowboardová hra za několik dlouhých let.

SSX: Deadly Descents
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

SSX se vrátilo v poměrně silné formě. Vývojáři se nebáli do hry zakomponovat několik výrazných novinek, současně ale zůstali věrní původní vizi. Bohatou porci zábavy však kazí několik drobností jako slabší grafika nebo chybějící split-screen.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama