Spec Ops: The Line Recenze Spec Ops: The Line

Spec Ops: The Line

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

26. 6. 2012 22:00 4
Reklama

Dubaj bylo dříve hlavní město luxusu. Nablýskané mrakodrapy provádějící anální sondu nebesům a nóbl hotely, kde pokojské dávaly na polštář místo čokolády štangli zlata. Místo jen pro ty nejbohatší. Jenže pak přišla katastrofa a dnes je tohle město zpustlé a zaváté pískem. Není však mrtvé. Alespoň zatím. Ještě stále tu přežívají lidé... a někde uprostřed města se nachází zajatá americká jednotka, v čele s plukovníkem Konradem. Na místo je vyslaný tříčlenný delta tým, který má zajaté vojáky osvobodit. Jenže (jak jste jistě nečekali): nic není takové, jak se původně zdálo.

Srdce temnoty

Příběh hry se silně inspiruje slavným románem Srdce temnoty... respektive jeho nejslavnější filmovou adaptací, Coppolovou Apokalypsou (kterou hodně připomíná herní soundtrack). Čím se probíjíte hlouběji do centra města, tím vám začíná být jasnější, že Dubaj ovládá šílenec, který má svou vlastní armádu a své vlastní cíle. I když hra začíná klasicky a střílíte chlápky v ručnících, brzo to začne být mnohem složitější a nebude vůbec jasné, kdo jsou ti správní a kdo ne. Zabít vás budou chtít skoro všichni. Včetně vlastních lidí.

A jak se budete probíjet hrou, opravdu se začnete propadat do temnoty. Budete muset dělat rozhodnutí... a ta budou mít dost kruté následky. K některým volbám vás donutí šílený vládce, některé uděláte sami. S nelítostnými rozhodnutími se začne měnit nejen váš pohled na věc, ale i vztahy ve vaší skupině. Vaši kolegové se nervově hroutí, bojují sami mezi sebou... a vy si nemůžete být jistí, jestli vás některý z nich nehodlá střelit do zad. Na začátku mají hlášky a vtipy, ke konci už jen suše plní rozkazy k zabíjení. A rychle si začnete uvědomovat, jak je snadné se ve víru boje a emocí změnit z hrdiny na masového vraha.

Propad do šílenství může začít... ještě podporovaný rudými písečnými bouřemi, ve kterých se protivníci objevují a mizí, a které vás zřejmě nenávidí ještě víc, než nepřátelské armády.

Smrt v hrsti prachu

Grafická podoba hry je oslňující. Někdy doslova, pouštní sluníčko je prevít. Spec Ops nabízí hrátky se světlem, monumentální budovy, kýčovité interiéry, rozlehlé pláně... a pouštní bouře. Těch je tam nejvíc. Po téhle hře budete vysypávat písek z trenýrek ještě tak týden. Pískem se budete brodit, písek budete vdechovat a písek budete používat jako zbraň.

Nic si nenalhávejme, co se týče akce, je Spec Ops The Line ta nejzákladnější koridorová střílečka, kterou můžete najít. Přebíháte z krytu do krytu, vystřílíte protivníky a sunete se dál. Zbraně sebou můžete táhnout jenom dvě, takže je nutné je často krást mrtvým protivníkům (budete mít velký výběr) a kromě házení granátů (kterých ale moc nenajdete, takže musíte šetřit) máte jen dvě zajímavější možnosti, jak si zpestřit akci. Udílení rozkazů svým kolegům (o tom ale až později) a využívání prostředí.

To je asi nejzajímavější zpestření herní části. Většina okolí je rozbitelná a není lepší způsob, jak se zbavit protivníka, který stojí na skleněné střeše, než pod ním tu střechu rozstřílet. Ale to není všechno. Na některých místech si všimnete, že velká okenice, stěna nebo betonový blok trochu propouští žlutá zrníčka. Obvykle pak stačí do takového místa párkrát vystřelit... a protivníky zavalí lavina písku. Taková lavina je sice o něco teplejší, než lavina sněhu, ale výsledek je stejný – smrt protivníků ve velkém. Je to velmi uspokojivé.

Příroda je stejně užitečná jako vaši dva kolegové. Těm můžete vydávat rozkazy... ale rozhodně z vás tahle hra Pattona neudělá. Můžete zaměřit protivníka a dát svým parťákům pokyn, aby ho trochu pošimrali municí, můžete je požádat, jestli by byli té lásky a mrskli po soupeřích omračující granát (ovšem jen v okamžiku, kdy jste všichni v presu), nebo jim můžete říct, aby se navzájem vyléčili. A to je asi tak všechno (tedy když nepočítáme to, že taky střílí po protivnících a občas se i trefí). Čili opravdu žádné strategické orgie. Asi nejužitečnější je váš tým v tom, že vám hlásí, co se zrovna kolem děje. „Nepřítel v pohybu!“. „Nepřítel nahoře!“. „Nepřítel kaput!“ Ano, obvykle si koledují o povýšení do hodnosti Captain Obvious, ale někdy se to hodí.

Souboje v písečné bouři

Je Spec Ops The Line dobrá hra? Určitě. Graficky i akčně je vypilovaná téměř do dokonalosti. Od grafických efektů, písečných bouří, explozí i různých zbraní a jejich ničivých efektů. Je to ale taky zábavná hra?

Hmm, to už je těžší otázka. Když odmyslíme morální dilemata a scény, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, tak je herní náplň poměrně stereotypní. Jdi a zachraň tady toho... a sakra, je mrtvý, no nic, tak zachraň jeho uneseného kolegu... kruci, je taky kaput... ale slyšel jsem, že je tady ještě někdo... taky mrtvý, ale měl kolegu, který by mohl být... tuhý jako briketa. Bohužel se tady ani nemůže pestrost dohodit změnou prostředí, protože hra udržuje jednotu času a místa a tudíž se z Dubaje nehnete a nic jiného než písek neuvidíte. A hra nenabízí ani moc oživení co se týče akce. Krýt se a střílet, to bude váš program po dobu hraní hry. To, že z protivníků můžete občas udělat bábovičku, to sice pobaví, ale zase to není nic, co by extra zvyšovalo hratelnost. Oživovacích scén, ve kterých se děje něco jiného (třeba utíkáte před střílejícím vrtulníkem nebo kloužete po šikmé střeše budovy), těch je opravdu jen pár. O to si je ale víc vychutnáte.

Prvních pár hodin bych označili za standardní střílečku, které se nijak neliší od průměru a prohrává v souboji s Call of Duty. Změna nastává, když dojde na emoční pecky a když se hrdina začne nořit do šílenství. Tohle se musí hře uznat – nešetří hrdiny, ani vás. A tlak se stále stupňuje. Díky tomu zkousnete i občas nudnější přestřelky, jen proto, abyste viděli, kam až hrdina bude schopný zajít. Respektive, kam vy budete schopní zajít, protože tisknout spoušť budete vždycky vy. A možná to pro vás nebude příjemné zjištění.

Spec Ops: The Line
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Čistokrevná koridorová střílečka s krytím, ovšem s vypiplanou grafikou, možností využívat prostředí... a především s opravdu silným emočním nábojem dum-dum.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama