max-payne-3
Max Payne 3 Recenze Max Payne 3

Max Payne 3

Jiří Bigas

Jiří Bigas

24. 5. 2012 22:00 2
Reklama

Před jedenácti lety způsobil v žánru akčních her první Max Payne od finského studia Remedy takovou malou revoluci. Bez ohledu na některého jeho nedostatky se z této značky stala v podstatě přes noc legenda, kterou dodnes citují další a další vývojáři. Když však o dva roky později vyšlo trochu rozporuplné pokračování, namísto očekávané expanze podpořené filmovou adaptací se série překvapivě odmlčela. Její autoři se vrhli na letitý vývoj survival hororu Alan Wake a fanoušci si mohli o dalších Maxových osudech nechat leda tak zdát. To by se ovšem do celé věci nesměli vložit Sam a Dan Houser z Rockstar Games, kteří se k nemalému údivu mnoha hráčů rozhodli z pozice vydavatele přesedlat přímo k vývoji nového Maxe.

Bude to ještě Max Payne?

Není se čemu divit, že fanoušci v uplynulých letech a měsících hltali každou novinku o netrpělivě očekávaném pokračování. Nicméně, jak se vydání hry blížilo, vyšlo najevo, že novinka možná nepůjde tak úplně ve stopách původních her z finské stáje. Proč má Max pleš a strniště, co je to za svalnatou gorilu z Gears of War, jak může být noire detektivka zasazena do brazilského São Paula? Vývojáři se nebáli hráče trochu pozlobit, napnout je až k prasknutí a předvést, jak to vypadá, když někdo vyslyší jejich neustálé volání po větších změnách. A není se čemu divit. Zkuste si oživit blednoucí vzpomínky na původní hru a věnovat jí pár hodin (a tedy ji i s největší pravděpodobností za jeden večer dohrát). Možná budete překvapení, jak hluboko se zub času do Maxe zakousl. Dnes by s podobě stereotypní akcí, byť vystavěnou okolo několika skutečně dobrých nápadů, vývojáři nejspíš tvrdě narazili.

Je tedy více než zřejmé, proč se namísto chladného New Yorku teď Max sluní na terase luxusní rezidence v latinskoamerické metropoli a zaměstnává především svá játra neustálým přísunem panáků. Někdejší newyorský detektiv tu ale není na dovolené, jak by se mohlo zdát. Jeho spolužák z policejní akademie Raul Passos jej přemluvil, aby zde pracoval jako bodyguard vlivné rodiny Brancových. Asi vás nepřekvapí, že idylka netrvá dlouho a Max se záhy ocitne v kolotoči únosů, vydírání a špinavých intrik. Konečně. Protože teď dojde řada i na vás - musíte sympaticky zachmuřeného tvrďáka zase jednou vysekat z pořádného maléru.

Vlažný start

Naneštěstí hra se rozjíždí pomaleji, než by jí slušelo. Prvních pár desítek minut jako by Max nebyl tak docela ve formě. Sice vás okamžitě oslní špičkové technické zpracování podpořené skvělou fyzikou a interaktivitou prostředí, jež zvlášť vyniknou ve zpomalených záběrech a perfektně střižených animacích, jako by ale jinak neuplynul od posledního dílu ani rok. Chvíli si na to staromódní pojetí zdejší akce musíte zvykat a docela se začínáte bát, zdali atmosféru po pár hodinách definitivně nezahubí stereotyp. Velký dojem na vás zpočátku asi neudělá ani zápletka, která se veze v relativně předvídatelných kolejích. Ale samotná akce začíná od čtvrté páté mise nabírat na obrátkách. Konečně se v několika retrospektivních úrovních podíváte zpět do New Yorku a především hra dostává to správné tempo, které akorát ladí s tím, jak jí postupně přicházíte na chuť.

Max Payne 3 je tak trochu unikát v tom, že na jednu stranu hodil za hlavu mnohé z důležitých rekvizit původních her (vyprávění formou komiksů, z větší části i prostředí, noire atmosféru) a přitom se se křečovitě drží stejné hratelnosti a ovládání. Především díky funkci bullet-time je tak velmi pravděpodobné, žebudete nového Maxe hrát úplně stejně jako původní hry. Nezbytně si proto musíte položit otázku, zdali vás tento typ akce dnes ještě dokáže uspokojit. Vývojáři sice přispěchali i s novinkou v podobě krytí, ale zdejší cover systém není bohužel zdaleka tak plynulý jako třeba v případě Gears of War a nebo koneckonců i posledního Mass Effectu. Trochu to připomíná někdejší trápení Rockstaru na tomto poli u GTA IV. Přitom v Red Dead Redemption šlo o naprosto bezproblémovou funkci. Drobnou aklimatizaci navíc vyžaduje i trochu těžkopádné ovládání, které dnes rovněž působí lehce nepřátelsky.

To je přesně ono

Jenže jak se budete do hry nořit hlouběji, tyto drobné nešvary vás za krátko přestanou trápit a budete se cítit jako před lety – v tom dobrém slova smyslu. Náhle jako by všechny ty změny a současně některé tradiční postupy dávaly jasný smysl a vy se už najednou nedivíte ničemu. Jako by Max Payne nemohl skončit nikde jinde než právě v Brazílii a jeho třetí díl nemohl a neměl vypadat nijak jinak. Lví podíl na tom má kolotoč akce a dialogů, který vám během pár hodin úplně zamotá hlavu. Hra plynule přechází v animaci a zase nazpět, často v efektních zpomalených záběrech, a to tak sebejistě, až to bere dech. Někdy je možná až příliš ukecaná, ale vzápětí vám to znovu vynahradí nějakým originálním využitím předskriptovaného bullet-timu, z něhož měla řada hráčů naprosto zbytečné obavy.

Autoři zaslouží vyseknout pochvalu za to, jak zábavně dokázali zpracovat něco tak všedního, jako je střelba. Vychutnáte si každé stisknutí spouště a o jejich umu svědčí i to, že do poslední chvíli nedáte dopustit ani na základní kombo pistolí. Jistě, uzi nadělá mnohem větší paseku a co teprve brokovnice, granátomet nebo některá z mnoha útočných pušek? Jen máloco se ale vyrovná pocit z jediné dobře mířené rány na komoru, za niž vás navíc hra odmění patřičně naturalistickou detailní zpomalenou animací. Kamera a střih hraje ve hře vůbec dost zásadní roli a ještě tak umocňují výtečný dojem ze zdejší akce, kterou jako vždy podporují i Maxovy sarkastické poznámky na adresu nepřátel a situace, v níž se ocitl. Pokud bychom měli mimo výše zmíněného game designu ještě něco vytknout, pak by to mohla být snad až zbytečně lineární stavba jednotlivých úrovní, která skutečně nemá daleko k absolutnímu tunelu.

Jako hollywoodský velkofilm

Na druhou stranu autoři zaslouží uznání za to, jak se jim povedlo udržet zápletku v centru pozornosti a i přes veškeré audiovizuální pozlátko tak působí Max Payne 3 jako moderní interaktivní film v tom nejlepším slova smyslu. O parádní grafice už zmínka padla. Pozornost si ale zaslouží i její dílčí prvky, jako je fyzikální engine nebo animace. Pohyb hlavního hrdiny, jako i ostatních postav, je pozoruhodně plynulý a v paměti vám nadlouho utkví i takové maličkosti, jako Maxovy akrobatické dopady nebo způsob, kterým nosí zbraně, jež zrovna nepoužívá. Hudba, dabing a zvuk pak nasazují technickému zpracování korunu, nelze k nim mít v podstatě jedinou výhradu.

Právě dovednost těch, kteří mají na svědomí audiovizuální pozlátko a filmovou atmosféru, vám do značné části vynahradí některé zmíněné nedostatky. Obdivuhodné je i to, že kampaň vám s největší pravděpodobností ukousne více než deset hodin (a to i v případě, že jste skuteční rychlíci), což je na akční hru mimořádně slušné číslo. Čas strávený s hrou se navíc může ještě protáhnout, pakliže přijdete na chuť zdejšímu arkádovému módu, v němž si můžete kampaň zopakovat na body či na čas. Naopak multiplayer nejspíš většinu hráčů nepřesvědčí. Tradiční hratelnost nepřináší nic natolik nového nebo objevného, aby vás to donutilo opustit vytříbenější on-line světy. Pár zápasů si nejspíš ráda zkusí většina hráčů, ale pokud jde o důležitost této složky, pak se zdaleka najedná o tak příjemné překvapení, jako když s touto novinkou přišel třeba Assassin’s Creed, tedy další výrazně na singl orientovaná série.

Max Payne 3
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Max Payne 3 není bezchybný comeback, ale podařený rozhodně. Diskutabilní novinky se osvědčily a i v lehkém žánrovém posunu hra obstála. Škoda totální linearity a kiksů v ovládání.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama