Grand Theft Auto V Recenze Grand Theft Auto V

Grand Theft Auto V

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

22. 9. 2013 22:39 15
Reklama

Série Grand Theft Auto původně vůbec neměla existovat. Korporátní mašinerie tehdy dělala všechno možné, aby finančně nákladný a od počátku kontroverzní projekt zatrhla. Studio Rockstar (tehdy ještě DMA Design) proto v den uvedení hry do obchodů udělalo jedinou rozumnou věc – najmulo si „bulvárního právníka“ Maxe Clifforda, který vzal všechny kontroverzní věci z prvního GTA a pořádně je rozmáznul v britských tabloidech. Úspěch byl zaručen. Druhý díl znamenal evoluci, ale až trojrozměrná trojka přivedla hráčskou obci do té pravé extáze. S každým dalším dílem se zvyšoval počet aktivit, které bylo možné v Liberty City, Vice City a San Andreas provozovat. Spousta z nás si myslela, že čtyřka bude absolutní vrchol – alespoň co se této generace konzolí týče. Petr Bulíř jí u nás dal zasloužené absolutní hodnocení a ve finále své recenze napsal: „Už od první chvíle po oznámení vývoje GTA IV bylo jasné, že se jen těžko bude hledat důvod, proč pro hru nezvednout všech deset prstů.“ Hledali jsme dlouho, hledali jsme důkladně, ale ani v případě pátého dílu nelze jinak. Desítka je jasná ještě předtím, než skončí tento odstavec.

BRATŘI V TRIKU

Přitom sami autoři si na sebe ušili nikoliv bič, ale rovnou devítiocasou kočku tím, že nám poprvé v historii dávají kontrolu nad trojicí postav, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Neznalý člověk by si jednoduše (a do jisté míry i opodstatněně) mohl říct, že se kvůli tomu bude jednat o rozplizlý maglajz, který se zuby nehty bude držet nějaké ústřední příběhové linie. Ta tu sice v jisté podobě existuje, ale realita je této představě na hony vzdálená. Příběhové mise každé z postav pomáhají dotvářet jejich osobnost a zároveň vás tak trochu připravují na fakt, který tušíte už od samotného začátku. Nejen, že každá postava má svých problémů až nad hlavu, ale každá je řeší svým vlastním způsobem.

Trevor je psychopat. Vědoucí psychopat.

To znamená, že přívlastek „tři hry v jedné“ není jen tak nějaké prázdné heslo, nýbrž prostý fakt. Zároveň ale není možné si na začátku vybrat vašeho oblíbence a dojít s ním bez „převtělování“ až k závěrečným titulkům. Hra vás aktivně i pasivně nutí k tomu, abyste v různých chvílích mezi postavami přepínali a plnili chvíli takové a chvíli makové mise. Na nich se občas sejdou všichni tři, občas jen dva, často ale stačí jen jeden, neboť zástup kupříkladu Franklinových přátel, které Michael ani Trevor během celé hry nikdy neuvidí, je skutečně pestrý a platí to i naopak.

Nemyslete si, že čím méně postav se na řešení mise podílí, tím méně záživnější bude váš dojem z nich. Ani jeden z příběhových úkolů, kterých je ve hře celkem 69, zde není nadarmo. Od základních poslíčkovských misí, přes krádeže vozidel až po sestřelení soukromého letadla – všechny mají v příběhu svůj smysl, a když už si je nebudete pamatovat vy, tak vám je některá z postav občas připomene přímo ve hře. A má to ještě jednu výhodu – Michael a Franklin jsou klasické charakterové typy, které by mohly vystupovat prakticky v jakékoliv GTA-like hře. Trevor ne. Trevor je psychopat. Vědoucí psychopat, který by samotnou hru neutáhl. Ale jako jedna z hlavních postav funguje skvěle. Hodně štěstí, až budete objevovat jeho zvrácené nitro. Za pomoci hřebíků, kleští a možná při tom padne i nějaký ten barák. Ne všechny, všechny tu rozbít ani nejdou, ale ty, které jdou, padají a hoří moc hezky.

KLUCI OD FOCHU

Absolutním vrcholem však jsou ty chvíle, kdy se všichni tři sejdou v příběhovém bodu, který pomyslně uzavírá nějakou dějovou kapitolu. Pokaždé jde o větší akci, která si žádá pečlivou přípravu. Nejprve je nutné obhlédnout terén a zjistit úroveň ochrany daného objektu (a nemusí jít vždy jenom o klenotnictví nebo banku). Následně zajistit únikové vozidlo, případně zbraně na dostatečně dlouhé kladení odporu ruce zákona a pak už se jen vrhnout do akce. Během mise samotné se pak na různých místech můžete (občas je to nutné, ale někdy lze situaci vyřešit i jinak) převtělit do jiné postavy, provést nějakou akci, například s Trevorem uletět v helikoptéře policejnímu pronásledování, a pak se během okamžiku vtělit do Franklina, který na motorce ujíždí před dotírajícími policajty v úplně jiné části města. Je to dynamické, je to akční, mise díky tomu neztrácí tempo, jsou z časového hlediska daleko delší než cokoliv, co jste mohli zažít v předchozích dílech a hlavně rozmanité.

Tam, kde jste dříve museli všechnu práci odvést sami a vše vystřílet, všem ujet a všem uletět doslova osobně, teď v klidu přenecháte ostatním, abyste se mohli soustředit na něco úplně jiného. Samozřejmě zde musí být omezení. Například ve chvíli, kdy s Franklinem zajišťujete prostřednictvím odstřelovačské pušky Michaela, jak se potajmu vkrádá nepřátelům do zad, se nelze přepnout na Trevora, který se na místo teprve přesouvá v únikovém prostředku. Výměnou za zbrusu nové zážitky, díky nimž teď hra působí jako nekompromisní gangsterský film, však jistě oceníte, že hlavní hrdinové nejsou všestranní supermanové. A komu by to přece jen vadilo, může si každou z misí spustit skrz hlavní menu ještě jednou a pokusit se získat lepší skóre, korunované třeba zlatou medailí. Za sedmdesát takových je dokonce achievement!

LEPŠÍ NEŽ RPG

Každá z postav má navíc, podobně jako v GTA: San Andreas, statistiky pro většinu činností, kterou lze ve hře provozovat a postupem času je i vylepšujete. Franklin je od začátku dobrý v jízdě autem, Trevor zvládá létání v čemkoliv, co má (občas i nemá) alespoň jednu vrtuli a Michaelovi zase při střelbě pomáhá přesná muška. Od toho se také odvíjí typologie jejich misí, a byť to není až takto přímočaré, jak se může zdát, opravdu máte pocit, že ovládáte tři postavy a ne tři všestranné panáky. Teoreticky je sice možné každou z postav vycvičit ve všem a vážně z ní supermana mít. Jenže zatímco v již zmiňovaném San Andreas byla kupříkladu lepší stamina záležitostí pár šlápnutí do pedálů a jedné, dvou návštěv posilovny, tady ani na konci příběhu nebudete mít „vymaxované“ skoro nic.

Nevadí, alespoň pořádně prozkoumáte Los Santos a přilehlé okolí. Mimochodem, pokud jste se báli, že dle prvních leaknutých map je rozloha dostupné plochy nějak podezřele malá, vše z vás spadne přibližně po prvních pěti minutách. I v opravdu rychlém autě se na druhý konec mapy dostanete za dobrých patnáct minut, přičemž je paradoxní, že reliéf je snad ještě zapamatovatelnější a uvěřitelnější, než kdy bylo Liberty City ve čtyřce. Smekáme klobouk, tohle se vážně povedlo.

Vybalancovat každý akr území, ať už jde o město, poušť, hory nebo husté lesy, není jednoduché. Jedna mise, byť zajímavá, nestačí k tomu, abyste se na kterékoliv místo vrátili s tím, že ho později důkladně prozkoumáte. Vývojáři se s tím popasovali zcela po svém – na spoustu míst na mapě se během sledování příběhu vůbec nepodíváte, a abyste věděli co tam vůbec je, musíte se tam buď zajet podívat, nebo otevřít tištěnou mapu, která se tak poprvé stává nedílnou součástí hraní. Dokonce ji využijete při plnění některých nepovinných misí, kdy víte pouze přibližnou polohu a fotografii dané lokace, ale najít si ji už musíte sami. Jak se stalo dobrou tradicí, narazíte během vašich toulek i na skryté předměty, které KONEČNĚ neznamenají jenom honbu za stoprocentním dohráním, ale opravdu mají svůj smysl – v tomto případě znamenají stopy za objasněním vraždy Beverly Johnsonové. Hledat nebudete jenom na souši, podíváte se i pod vodu, ať už v potápěčské výstroji, nebo bez ní. Mimochodem, ano, to je matka Carla Johnsona, hlavního hrdiny San Andreas. A ano, na Grove Street se v této hře také podíváte.

VELKÉ DROBNOSTI

Během vašeho putování po světě GTA V zároveň narazíte na mnoho detailů, které nemusí mít žádnou přímou spojitost s hrou jako takovou, ale jakmile se jich nahromadí víc, uvědomíte si, že Rockstaři mysleli skutečně na všechno. Řidiči vám občas ukážou prostředníček, když na ně svítíte dálkovými světly (ano, jde je zapínat), vy jim ho občas ukážete nazpátek. Střechu na kabrioletu jde stáhnout, jen když auto stojí. Sem tam se v misích objeví jako cameo postava z předchozích dílů. Můžete naskočit do autobusu, který vás bude vozit po hvězdných památnících a průvodkyně vám k tomu ještě udělá vtipnou přednášku. Na začátku misí se obrazovka neztmavuje jako dříve, ale děj zcela plynule pokračuje střihem kamery do filmové sekvence. Město, které reaguje na to, kolik je zrovna hodin. Ráno jezdí popelářské vozy a náklaďáky se zbožím, večer vyjedou z garáží luxusní sporťáky. Cvakající blinkry na křižovatkách. Cinkání háku na odtahovém voze. Vyfrézované pruhy na dálnici, které skrz vrnění ovladače zabraňují mikrospánku. Různé textury pro silnici klidně v rámci několika desítek metrů.

Pokud jste se báli, že dle prvních leaknutých map je rozloha dostupné plochy nějak podezřele malá, vše z vás spadne přibližně po prvních pěti minutách.

Vyřešené nasedání do taxíku, kdy se vám už nestane, že taxikáře pošlete hubou na asfalt namísto nasednutí na zadní sedačku. Když chvíli budete jen tak postávat, kamera se sama přepne na důležitá či zajímavá místa, která stojí za to prozkoumat. RDS systém v radiu, kdy konečně víte, která písnička na jedné z šestnácti stanic hraje. Reálné zbraně, které si navíc můžete upgradovat k obrazu svému. Exploze, které neznamenají leckdy až komické pekelné ohně, ale znak toho, že teď jde fakt do tuhého. Domy, které lze prozkoumávat. Benzínky, které lze přepadávat. Je tu zkrátka všechno. Jak se to povedlo nacpat na dvě DVD (hráli jsme X360 verzi)? Asi magie!

NEHLEĎTE NA TECHNIKU

Když už je řeč o platformách, tak se jistě spousta z vás neubrání porovnávání, která z verzí vypadá lépe. Neodvažujeme se to porovnávat, důležité však je, že obě vypadají absolutně skvostně, byť je třeba brát v potaz, že jde o giganticky maximální hru, tudíž podvozky aut jsou hnusné šedé krabice a realisticky se vlnící voda „šumí“ leda tak jako pozlátko. Framerate klesá pod hranici třiceti snímků za vteřinu jen v extrémně vypjatých případech a delší nahrávací časy pocítite leda ve chvíli, kdy se při přepínání z postavy na postavu přesouváte z jedné strany mapy na druhou.

Tahle hra prostě vypadá skvěle, tečka.

Až se ale jednoho krásného dne vyjedete podívat na hvězdárnu nad Los Santos, zrovna začne zapadat slunce a město pod vámi se pozvolna probudí do svého nočního života, budou vám všechny technické popisy zhola fuk. Tahle hra prostě vypadá skvěle, tečka. A zvučí! Již zmíněnou šestnáctku rádií, plnou licencovaných písniček, můžete poprvé v sérii jednoduše vypnout, a přesto neuslyšíte jenom skvostný ruch ulice, případně pomalé převalování chuchvalce slámy na poušti. Hra totiž nabízí i vlastní soundtrack pro každou z misí, tudíž se již nestane, že by vám k honičce se sériovými vrahy hrála z každého radia melodie Bennyho Hilla. Absolutní posedlost všemi aspekty hry jde dokonce tak daleko, že když taháte z auta silikonovou paničku, tak po ní v radiu pravděpodobně zůstane Rihanna, zatímco vidlák z venkova sjížděl těsně předtím, než jste se mu postavili do cesty, nějakou fajnovou country.

PÁDNÝ DŮVOD

Může se zdát, že jsme doposud jenom vypisovali jednotlivé elementy hry a jejich hodnocení odsouvali do pozadí. Není to tak úplně pravda. Zkuste si GTA V čistě podle popisu srovnat s jakýmkoliv existujícím titulem podobného ražení. V Saints Row není děj, L.A. Noire nemá živoucí město, dokonce i Red Dead Redemption chybí možnost vcítit se do nějaké další postavy, která by měla úplně jiný set misí a jiné problémy, než John Marston. A čtvrtý díl? Ten vypadá oproti pětce jenom jako takový slušný koncept, že něco podobného může fungovat na současné generaci konzolí. Až nyní se ale Rockstaru povedlo skloubit ultimátní příběh, vynásobit ho třemi, nabídnout hráči celý otevřený stát, dát mu do ruky knipl od helikoptéry a říct mu „leť.“ A nezapomeň vyskočit uprostřed cesty, aby ses mohl taky chvilku proletět padákem, než si sedneš na motorku a dojedeš na ní až k metru.

To všechno v grafice, která leckdy bere dech, s uvěřitelnými zvuky a hlasy a herní dobou, která, pouze co se plnění misí týče, sahá až někam ke čtyřiceti hodinám. S fungujícím internetem, kde se můžete nalogovat na lokální verzi Facebooku, stalkovat své kamarády, kupovat akcie, vydělávat na nich majlant a streamovat filmy ze zdejšiho Netflixu do mobilu v taxíku, když se vám zrovna nechce jít do kina. Lze tomu vůbec říct ne? Nejde.

ČAS HOJNOSTI

Všechna předchozí GTA měla v očích spousty hráčů jednu zásadní výtku. Po dohrání základní příběhové linky už nebylo ve městě moc co na práci. Vysbírání skrytých balíčků a jiných holubů bavilo jenom opravdové psychopaty, nemovitostí byl jen omezený počet a zástup náhodných setkání s různými pošuky také nebyl nekonečný. Dokonce ani mnohými vyzdvihované běsnění v ulicích nebyla taková výhra, protože s neustále najíždějícími policajty se nešlo kočkovat donekonečna a zkoušet to pořád dokola? Ne, díky. To se raději člověk podívá na vtipné video na YouTube.

GTA V má díky tomu nad svými staršími bratříčky převahu v tom, že je tu TOLIK aktivit, které si člověk jednou vyzkouší v rámci příběhu a následně „odloží na později.“ Za všechny jmenujme třeba lov divoké zvěře, triatlon, závody na vodních člunech, venčení psa (což lze provozovat i skrz mobilní aplikaci iFruit), nebo mise, které se zpřístupní po zakoupení některých budov. Ze všeho navíc máte reálný (většinou finanční) užitek, což se hodí v případě některých opravdu drahých realit, neboť po dohrání příběhu vám na všechny jednoduše nezbydou peníze.

A zmínili jsme už prosté vychutnávání? To si takhle vezmete auto/kolo/motorku/helikoptéru a jedete si vychutnat pohled na noční Los Santos. Na majestátní horu Mount Chilliad, na jejíž vrchol vede mnoho stezek. Na pohupující se mořskou hladinu u pláží Santa Monic... totiž Vespucci Beach. Na turistickou stezku ze sedadla autobusu. Na vaše sousedy, kteří se opalují za zdmi svých luxusních vil. Máte všechen čas světa, nemusíte nic uspěchat. Tahle hra totiž vážně stojí za vychutnání. A vychutnávání…

Grand Theft Auto V
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Bez debat nejlepší hra této generace – žádné lepší, větší a hezčí už se zřejmě nedočkáme. Absolutní povinnost pro všechny, bez výjimky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama