Enslaved Recenze Enslaved

Enslaved

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

26. 9. 2010 22:00 8
Reklama

Paradoxně ta nejhorší věc, která by se titulu Enslaved mohla stát, je lavina pozitivních recenzí. Paradoxní v tom smyslu, že by snad mohl mezi hráči, kteří se řídí pouze číselným hodnocením, zavládnout dojem přebujelého očekávání, že se jedná o něco úžasného, co jsme dosud nikdy nikde neviděli. V takovém případě byste mohli být lehce rozčarováni. Vývojáři ze studia Ninja Theory (tvůrci rozporuplně přijímané akce Heavenly Sword) už od samotného počátku kupí jedno herní klišé na druhé, ale kupodivu nikdy nepřekročí pomyslnou hranici, za kterou byste se buď museli začít kysele usmívat, nebo krabici jednoduše navždy založili zpět do poličky. Už jen první úroveň, ve které musíte po vzoru druhého Uncharted skákat po rozpadajícím se transportním korábu a na každém kroku se třást, zda se ta zahnutá trubka s vámi náhodou neutrhne, je doslova nabitá adrenalinem. Přesně takový začátek vás totiž dovede jak nenápadným způsobem naučit ovládání, tak přimrazit do sedaček v očekávání toho, co se bude dít dále.

Divoká jízda

A že se toho tedy děje dost! V naprosto každé úrovni je na co se těšit a něco ji odlišuje od ostatních. Nastolené tempo přitom nikterak nepolevuje, což je při patnácti levelech a zhruba desetihodinové herní době slušný výkon. Je důležité podotknout, že během oněch deseti hodin se nebudete ani na chvilku nudit. Buď na vás budou ze všech stran neustále vyskakovat nepřátelé, nebo budete několika ladnými opičími skoky překonávat nejrůznější pasti a propasti. Zapomínat bychom přitom neměli ani na poměrně svižné rozhovory, jež vám budou odkrývat sice poměrně jednoduchý, ale o to působivěji podaný příběh. Sympatickým rozhodnutím ze strany autorů je to, že vás od začátku nezatěžují zdlouhavým vysvětlováním příběhového pozadí. Informace vám dávkují sice v malých, nicméně vydatných dávkách v průběhu celé hry, a tak vás nutí objevovat zápletku stále dál a dál.

S jednou výjimkou, kterou si tvůrci schovali na samotný závěr, přitom není ani tak důležité, o co že ve hře vlastně jde. Zpočátku si vystačíte se základní myšlenkou, že jste svalovec Monkey, který byl polapen robotickými otrokáři. Při transportu do kolonie se ale něco šeredně pokazilo a vy se vydáváte na cestu za svobodou. Během ní narazíte na sličnou dívku Trip, která vás velmi nešetrně požádá o doprovod do její vesnice. Proti argumentu elektronického obojku, který vám dovede během několika vteřin usmažit mozek na troud, není moc co namítat, tudíž se musíte začít pěkně ohánět, abyste oba nepřišli k úhoně. Dle trendu poslední doby si zřejmě myslíte, že zde zkrátka musí být přítomna kooperace, nebo alespoň možnost si v některých úrovních vyzkoušet hru za druhou postavu. Chyba lávky. Po celou dobu budete přímo ovládat pouze Monkeyho, přičemž Trip vám maximálně sem tam otevře dveře, zatáhne za páku, nebo se nechá odhodit z vašich rukou ke vzdálenější plošince. A to je hrozně dobře! Rozhodnutí, že se Enslaved zcela obejde bez multiplayeru, jistě muselo být pro vývojáře bolestné (a ještě bolestivější pro vydavatele), ale hře samotné to nesmírně prospívá. Nejen v tom smyslu, že se tak můžete plně soustředit pouze na jedinou postavu, ale hlavně proto, že děj působí uceleně a je oproštěn od designérských berliček.

Nevysvětlitelný půvab

O herní náplni by se daly napsat tuny textu, ale pravděpodobně byste z nich stejně nepochopili, co že je na ní tak zázračného. V jádru se totiž jedná o klasickou mlátičku, kdy své nepřátele likvidujete buď údery energetické hole, nebo přesně mířenými projektily. V průběhu hry sice získáte schopnost vytasit se s několika komby, ale možnosti jejich využití jsou striktně limitované. Jen zřídka se vám naskytne možnost rozšmelcovat roboty (na jiné protivníky zde nenarazíte) například tak, že na ně shodíte nějakou překážku, nebo si stoupnete k dělu. A i když prakticky pořád děláte to samé, tak se při tom velmi dobře bavíte! Důvodů proč tomu tak je, je hned několik.

Za prvé – nepřátel nikdy není příliš a jejich výskyt je vyvážen dlouhými pasážemi, v nichž zcela chybí. Za druhé – souboje s nimi jsou neskutečně efektní. Ať jde o standardní potyčku se třemi mechanoidy, nebo máte holýma rukama odvrátit vlnu o několika desítkách robotů, vždy se budete královsky bavit a sami se snažit přicházet na to, jak si souboje co nejvíce zpestřit a jak využívat kombinací jednotlivých úderů. Příjemným detailem také je kraťoučká animace na konci každého souboje. Byť je stále stejná, tak vás nenudí a občas se přistihnete, že roboty masakrujete pouze proto, abyste ji zase mohli zhlédnout. A konečně za třetí – bezproblémové ovládání. To platí jak pro souboje, které, i přes svou relativní složitost a nutnost vymýšlet nové strategie, ovládáte třemi tlačítky, tak pro všechno ostatní. Skákání od jednoho výstupku ke druhému je po vzoru Assassin’s Creed rychlou a efektní záležitostí několika vteřin, souboje s koncovými protivníky mají šmrnc a přitom nevyžadují ekvilibristiku s joypadem a vysloveně zákysových míst tu, i díky barevnému zvýraznění vaší cesty, věru mnoho nenajdete.

Milášek

Obrovským pozitivem celé hry je to, že se na ní podílel herec Andy Serkis alias Glum z Pána Prstenů. Ten propůjčil jednak svůj hluboký hlas a artistní pohyby Monkeymu, hlavní postavě, a vtisknul mu skutečně ojedinělou osobnost, ve hrách jen málokdy vídanou. Možná ještě důležitější úlohou však bylo dohlížení na samotný vývoj. Ačkoliv si neděláme iluze o tom, že by Serkisův vliv byl nějak astronomický, tak bychom jeho případnou absenci zcela jistě poznali. Díky tomu, že tvůrci Enslaved se nechali částečně inspirovat čínskou legendou Journey to the West (u nás známou hlavně díky stejnojmenné dětské knize a hranému seriálu, ve světě se v poslední době ujala i divadelní hra Monkey: Journey To The West, o jejíž adaptaci se postaral mimo jiné Damon Albarn z kapel Blur a Gorillaz), tak si mohli dovolit zasadit hru do velmi pěkně stylizovaných prostředí, kdy mnohdy ani nebudete věřit, že se stále nacházíte na Zemi. Veškeré dění navíc podbarvuje velmi atmosférická hudba. Až ze závěrečných titulků jsme se navíc dozvěděli, že se na ní podílel Pražský symfonický orchestr.

Enslaved vás pozitivně překvapí pouze tehdy, když k ní budete přistupovat se zcela čistou hlavou. Jakékoliv předsudky, ať už pozitivní, či negativní, jsou v tomto případě nežádoucí. Nejrůznějších klišé a věcí, které jste dávno předtím viděli ve spoustě dalších her, tu je totiž enormní množství a pouhý fakt, že o jejich existenci budete dopředu vědět, může ve vašich očích snižovat její kvality. I proto se možná, čímž se obloukem vracíme k samotnému úvodu recenze, vyplatí zachovat chladnou hlavu a s koupí nějaký ten pátek počkat. I přes tento paradox se však jedná o naprostou nutnost pro všechny příznivce žánru akčních adventur.

Enslaved
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Enslaved se pravděpodobně nikdy nestane tou nejlepší hrou vašeho života. Na druhou stranu je třeba přiznat, že takto vydatnou jednohubku, se kterou budete po všech stránkách absolutně spokojeni, jsme tu dlouho neměli.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama