Silent Hill: Downpour

Murphy Pendleton, ano, ten zarostlejší chlápek s jizvou na pravé tváři sedící vzadu na sedadle vězeňského transportu s upoutanými želízky na rukách. Ten se svěšenou hlavou, který ještě pár let bude nečinně zírat do jedné ze tří stěn jeho cely a občas se chytne mříží, u nichž může akorát zpytovat své svědomí. Za hustého deště ale řidič autobusu nezvládne řízení, Murphymu se podaří díky havárii utéct a jeho budoucnost nabere zcela jiný rozměr. Neměl však nejmenší tušení, že při míjení té velké cedule postavené vedle silnice může být jeho osud horší než vězení. „Welcome to Silent Hill“, to byl ten nápis, za nímž se skrývá nám již známé učiněné peklo.

Nikdy se neradujte předčasně!

Pořadově osmý díl hororové klasiky s podtitulem Downpour nás znovu zve do napětím nabitého městečka Silent Hill, aby pořádně pocuchal naše nervy a odtrhnul nás od reálného světa pohlcující tísnivou atmosférou, jakou se tato herní série po právu pyšní. O dvojnásobnou pozornost a zaujetí se ovšem pro nejnovější díl, alespoň v naší domovině, zasloužil zejména český čtyřicetičlenný vývojářský tým Vatra Games sídlící v Brně, kterým byl Downpour svěřen do rukou a kteří na něm pilně pracují. Dle jejich slov nastane velká řada změn od minulých dílů, což znamená ještě větší důraz na atmosféru a prostředí a odklon od „hollywoodských scén“, kterých jsme si užívali až přespříliš. Nyní mají prý autoři v rukávu jiné způsoby a taktiky jak navodit strach, a pomalu se připravujte na to, že na ryzí akci dojde spíše ve vzácných a těch nejnutnějších případech.

Hned tou první zásadní změnou se stává zasazení atypické hlavní postavy Murphyho Pendletona, který zásadně odliší díl od těch minulých, neboť jako uprchlému vězni mu v cestě za svobodou nebudou bránit jen hrozby městečka Silent Hill, ale také policie, která mu bude neustále v patách. Murphy také není nijak vycvičeným zabijákem či neohroženým drsňákem, a proto se bude muset spoléhat jen na své instinkty, aby co nejrychleji vypadnul, a to pokud možno v celistvé formě se všemi končetinami. Vzhledem k postavení hlavního hrdiny pro nás budou zajímavé i pasáže voleb, kdy si budeme muset zachránit kejhák ne zrovna laskavými rozhodnutími, čímž autoři přitlačují na pilu a podávají děj surově a nekompromisně. A přesně takovými parametry se má správný horor vyznačovat.

Více bezmoci – více strachu

Děj nás úplně poprvé zavede do jihovýchodní části města, která nám sice již nenabídne pro sérii typické návštěvy škol a nemocnic, ale o bohaté prostředí nouze zcela jistě nebude. Dokonce má být zpřístupněná část města natolik rozsáhlá, že pro urychlení přesunu z místa na místo budeme moci využít podzemky. Překvapením pak není, že po dobu desetihodinové hlavní kampaně, jak autoři avizují, nás exteriéry často potrápí deštěm a permanentní hustou tmou, na kterou budeme moci vyzrát jen malou baterkou. Právě od vzácně se vyskytující akce a naopak delších úseků nepříjemného ticha (klidně i dvacetiminutového) si slibujeme, že spolu s nervy drásající atmosférou vytvoří hra napětí, které nebývale vtáhne a už nepustí, což je základním kamenem k vybudování infarktových momentů.

Když už však přijde na řadu nějaký menší souboj, jste od nynějška výrazně omezeni na pouze jednu zbraň, protože inventář kompletně zmizí, čímž autoři ještě více prohloubí pocit bezmoci. Aby toho nebylo málo, zbraně se rychle opotřebí, a proto musíte často sáhnout po tom nejbližším, co se zrovna kolem vás povaluje. Jinak řečeno, souboje nebudou žádný med, nedokážete je předvídat, nemůžete se na ně řádně připravit, z čehož vyplývá jediné – zdrhejte! Tento na první pohled projev zbabělce se totiž jeví jako nejrozumnější reakce, při níž si sice možná naděláte do kalhot, když si za zády představíte stíhající monstrum, ale přežijete, a o to tu jde především.

Bude Silent Hill malé Brno?

Pojmenování dílu slovem Downpour, tedy v překladu liják, tu není bezúčelné, neboť hrátky s vodou se zde stanou jedním z klíčových prvků celého dílu. Jeden příklad za všechny: oheň se začne šířit uprostřed uzamčené místnosti a vy musíte spustit protipožární systém, aby se oheň uhasil. Protože vám však autoři tuze rádi házejí klacky pod nohy, najednou začne být vody ze stropních rozprašovačů naopak moc a vy musíte najít a pootočit hlavní uzávěrem vody. Podobných případů vám nejenom shoda náhod, ale i anomálie či všehoschopné bizarnosti tajemného Silent Hillu připraví mnoho, a hlavní roli v nich sehraje autory oblíbená bezmoc, která je survival hororům šitá na míru.

Silent Hill: Downpour vás nechá projít pravým hororovým peklem, a to odlišným způsobem než tomu bylo v dílech předchozích. Spotřebuje při tom méně nepřátel, méně akce, ale přesto může nechat pocítit strach mnohem větší, i mnohem vytříbenějším způsobem. Otázkou zůstává, jestli se to nakonec všechno podle tohoto scénáře odehraje. Vybraný hrdina může i nemusí přinést lesk příběhovému ději, ač tomu sliby napovídají. Jiné, ale o nic méně detailně zpracované a zároveň rozsáhlé prostředí snad naladí tu správnou hororovou tepovou frekvenci. Jako perličku na závěr pak nemůžeme nezmínit fakt, že se autoři krom jiného také nechali inspirovat městskými reáliemi Brna, tak uvidíme, nakolik nám budou ulice a budovy ve hře známé. Osmému dílu hororové klasiky však i kvůli českému týmu Vatra Games držíme palce, finální podoby se dočkáme pouze na konzolích v zimě letošního roku.