E3 dojmy: Resident Evil 5

Resi 5 bude podporovat kooperaci pro dva hráče, čili jeden bude ovládat Chrise Redfielda, druhý sličnou kočandu, a vzájemně si budou pomáhat. V E3 domu bohužel nebylo povoleno zapojení živého spoluhráče a ovládání slečny měla na starosti AI, která se – světe, div se – chovala velmi inteligentně. Konečně má označení umělá inteligence nějaký reálný smysl. Když jsem se začátku tápal v ovládání a čelil náporu afrických pseudozombíků, tak mě společnice několikrát uchránila před smrtí, dokonce pro mě odhalila několik dobře ukrytých krabiček s náboji a léčivých květinek. Vrcholem AI představení pak byl momenty, kdy spolu obě postavy spolupracují a na chvilku se oddělí, aby mohla slečna kupříkladu odemknout dveře na druhé straně. V této chvíli se musela AI nejenom dopravit úplně sama ke zmíněným dveřím, ale navíc se s mou chabou pomocí na dálku vypořádat s bandou nepřátel. A zvládla to. Takže dojmy z kooperace, kdy nahradí živého parťáka AI, jsou jen pozitivní.

A když Chrisovu novou kamarádku, kterou mimochodem nesmíte nechat zemřít, jinak Game Over, vynechám, oslňuje Resident Evil 5 svojí atmosférou, šokujícími momenty, interaktivitou prostředí a zakomponováním přechodů mezi světlem a stínem do hratelnosti. Ovládání je zatím (na letošní Tokyo Game Show představí systém zbrusu nový) podobné schématu z Resi 4, interface je však celkově mnohem jednodušší a kvůli požírání květin, výměně zbraní a dobíjení už se člověk nemusí pachtit do hlavního menu. Vše probíhá přímo ve hře v malém výřezu, což neuvěřitelně prospívá konstantnímu tempu akce, které nebylo bohudík akcelerováno. Chris sice umí běhat, ale není to Ben Johnson, čili se všechno odehrává spíše v tradičním residentovském ploužáku, který přerušují akční momenty, zejména přestřelky. S vytasenou zbraní Chris stojí, což je taková malá taktická rovina, přinejmenším taktický schůdek. Střílet, nebo zdrhat? Volba číhá na každém kroku a když se k tomu přičte přítomnost dvou postav, tak se nabídka rozšiřuje na střílet, zdrhat, nebo se spolehnout na parťáka? Rozhodně v takových chvílích neprohloubí ten, kdo se dívá okolo sebe a zkusí ke svému prospěchu využít interaktivity prostředí. Jeden rozstřelený barel a následná nádherně zpracovaná exploze dokáže zrušit celý pluk nepřátel a uvolnit krásně cestu vpřed k dalšímu nebezpečí.

A nejenom výbuchy barelů, celé grafické zpracování Resi 5 je ohromující. Tom co bylo k vidění na prvních renderovaných trailerech před pár lety, se ve hře mění ve skutečnost, která práci renderovacích mašin překonává. Resi 5 vyráží dech a zřejmě pořádně zatápí next-genových konzolím pod kotlem. Vývojáři slibovaný význam kontrastu mezi světlem a stínem je rovněž příjemně funkční. Překročíte-li práh místnosti do ulice, oslepí vás ostré sluníčko a chvilku trvá, než si oči hlavního hrdiny přivyknou, což jej vystavuje potenciální hrozbě v podobě přehlédnutých nepřátel. To samé, jen ještě o fous výraznější, nastane při přechodu ze ulice do místnosti. Vyjádřit by se to dalo nějak takhle: Jdu, jdu, jsem v místnosti, nic nevidím, pořád jdu, začínám se orientovat, jdu, jdu a z rohu, kam jsem se před chvílí díval, vyletí naštvaná zombice s nožem. Nebýt pohotového výstřelu AI kámošky, už bych se v meníčku sápal po ozdravující květině.

Vrcholem E3 dema byl souboj s minibosákem, do něhož se připlete banda obyčejných nepřátel. Klíčem k úspěchu v této chvíli není jen přesná střelba, ale využití možností, které nabízí prostředí, a koordinovaná spolupráce s druhou postavou, jež nakonec vedla k úspěchu. A co vám budu dál povídat, Resident Evil 5 se mi prostě líbil tak, jak jsem to vůbec nečekal.