Dragon’s Dogma: Dark Arisen
Datum vydání rozšiřující verze Dragon’s Dogma s podtitulem Dark Arisen se nezastavitelně blíží a příznivci tohoto RPG překvapení minulého roku jsou dozajista zvědavi, co se změnilo. Capcom slibuje nové vybavení, skilly a augmenty, ostrov k průzkumu, pětadvacítku zákeřných potvor, intuitivnější menu a urychlené cestování po herním světě. Jak se situace ale jeví po krátké dvouhodinovce novinářské preview verze, z které tradičně zabraly půlku času boje s bossy?
Story bída, řež výborná
Začátek patří k těm minimalistickým. Přesun na dějiště datadiskové lokace Bitterblack Isle probíhá pohodlně skrze volání ducha Olry. Hrdinové, zdá se, mají neodbytnou tendenci pomáhat mysteriózním dámám postávajícím na molech, proto se v mžiku oka přenáším z Cassardisu na temně vypadající pobřeží nehostinného ostrova. Olra mě dále zasvěcuje do naprostého klišé, proč bych měl vůbec sestupovat do nedalekého dungeonu - na jeho dně spí něco tajemného. Po pravdě, k silným stránkám Dragon’s Dogma nikdy nepatřil srdcervoucí příběh. Rozuzlení základní verze sice jevilo známky filosofické spekulace o reinkarnaci, ale cesta k ní nebyla tou hlavní devizou. I v Dark Arisen tomu pravděpodobně nebude jinak. To, co však zarazí, plyne spíše z volby prostředí. Procházení Bitterblack Isle se dá přirovnat k přecházení z bláta do louže. Valná část fanoušků dokončila své tažení v propasti Everfall a z této díry se plynule přesouvají do vizuálně nezajímavého prostředí dalších kobek. Úvodní část sice exteriérové výhledy sem tam poskytuje, není na nich však nic moc lahodícího oku.
„No co,“ řekl jsem si a nabral standardní doplňkové úkoly na nástěnce. Z tohoto úkonu vyplynula podstatná informace o možnosti upgradovat zbraně na další level překračující maximální dragonforge z původní hry. Škoda jen, že novinářská verze neobsahovala možnost importovat si vlastního drakobijce. Musel jsem se tedy spokojit s předpřipravenými postavami s velmi podprůměrným vybavením (kvality nedosahující Everfallu) a se základními povoláními (fighter, mage, strider). Šalamounský tah od Capcomu, abych se číhajícího nebezpečí aspoň trochu zalekl. To se bohužel nestalo. Ano, smrt se párkrát objevila, přesto jsem toho názoru, že s upgradovaným Ascalonem a svým Mystic Knightem by byla likvidace odporu záležitostí chvilky. Právě to by byla škoda, protože velkých stížností hráčů se Dragon’s Dogma dostalo hlavně kvůli pozdější nízké obtížnosti, kde se výzvou stal jen monumentální Ur-Dragon (v online módu). Ani později vydané dlc s hard obtížností toho údajně moc nezměnilo, protože došlo k napumpování poranění potvor bez toho, aby se jim změnila hladina zdraví, takže stejně padaly jako švestky. Doufejme, že Dark Arisen se v tomto polepší, protože soubojový systém je důvodem jeho úspěchu. Za kritické připomenutí stojí i stále nedostatečné využití environmentálních smrtí, které by zážitek okořenily. Běžíte po lávce a můžete klidně běžet přes díru, protože v případě pádu se váš rek sám zachytne okraje. Dalším příkladem je obří valící se kámen ze schodů, který vás nerozdrtí na kaši, ale dostanete naprosto směšné poškození.
Bestiář spektakulární
Tímto se dostáváme k slibovaným novým bossům a mini-bossům. Jejich výdrž se příjemným způsobem zvýšila a kyklopa s deseti lifebary, který je ze zjevného důvodu připoután řetězi ke stěně, radši dýkou do paty neprovokujte. I zcela nové obludy působí zajímavě. Smrtka s kosou se bohužel nezdržela dlouho a po několika ranách uprchla. To až předimenzované kostlivce a zombie bylo možné vítězoslavně rozsekat na prvočinitele. Hadovitý neřád, který si vás po otevření truhly doslova vezme do huby, příjemně zaskočí. Vítězství kategorie překvapení však jednoznačně získává nabouchaný ogr, jenž vyskočil z černé díry po zabití dvou přerostlých Sauriánů za sebou. Dark Arisen totiž přináší inovaci herního tempa v tom, že zabitím určitých obtížných (rozuměj velkých) monster v řadě můžete přilákat pozornost nějakého evolučně ještě vyvinutějšího. Tento prvek dodává další napětí. Obecně jsem u nepřátel zaznamenal vyšší koncentraci různých status efektů, jimž by se bylo dobré vyhýbat. Petrifikace se stane asi častějším problémem, uspání, slepota nebo instantní zabití pawnů taktéž. Osobně jsem se velmi zajímal také o to, jestli se i nějakým způsobem rozšíří princip naskakování na chvost bestií a jejich pižlání na citlivých místech. Ani závěrečný boj s bossem úvodní části však nic takového nepodložil. Jeho zajímavost spíše plynula z nutnosti pochopit jednotlivé patterny bossova chování. Jedno je přesto jasné, konfrontace ve „vylepšené Dogmě“ budou minimálně stejně zábavné jako doposud.
Boje pěkně odsýpají a ženský hlas odněkud zespoda provází vašeho Arisen při prozkoumávání stále nižších pater. Promlouvá k vám o svém neštěstí nesmrtelnosti, ambicích, nezapomene tam přimíchat i lásku a zatracení. Vzhledem k tomu, že v podzemí potkáte i dalšího ztraceného arisen, bude se nepřekvapivě (už dle názvů datadisku) jednat o hlavní motiv lokace. Zákoutí Bitterblack Isle obývají nejenom prokleté duše, ale i prokleté vybavení pro chamtivé hnáty hráčů sběračů. Do té doby, než je Olra odčaruje, se s nimi nedá nic dělat. Poté se však promění ve spektrum předmětů různé užitečnosti – např. tajný augment vytvořený z prokletého harampádí, na nějž jsem hleděl po prvním výletu do hlubin. Některé augmenty a možná i schopnosti si tudíž nebudete moci nakupovat. A co ten zbytek? Flexibilnější menu a inventář? High level ability jednotlivých povolání? Těžko říct, předložená ochutnávka nebyla kompletní a ukázala pouhý nástin. Kompletní verze se v Evropě dočkáme na Playstation 3 a Xbox 360 26. dubna.
