NBA Live 09

Basketbal je super hra. Věčná škoda, že u nás veškeré jeho znalosti končí s Michaelem Jordanem, sem tam se najdou i odborníci na ženský basket v Brně. Právě proto tu série NBA neměla nikdy moc velký ohlas a vždycky se krčila jako „ten třetí vzadu,“ o němž sice všichni tak nějak věděli, že existuje, ale hráli u toho buď virtuální fotbal, nebo hokej. Za mořem se ale její popularita dá srovnat třeba s…třeba se sérii Madden, kterou u nás hraje asi jenom Dalibor Franta. Letošní ročník navíc vůbec poprvé opustil plotny harddisků osobních počítačů a je určen pouze konzolistům. Ne, že by to bylo na škodu. Koneckonců, je to pouze logické vyústění popularity téhle série u lidí, kterým se doma pod televizí válí nějaká kouzelná krabička. Přesto by byla chyba si myslet, že tahle hra není určena vám. Jedná se totiž o titul, který byste rozhodně neměli přehlédnout. Ale začneme pěkně popořadě…

Býci z Chicaga

Stejně jako u aktuálních ročníků NHL a FIFA se i NBA dočkala automatických aktualizací statistik a výkonů hráčů, takzvaného DNA, které vám po každém hracím dnu (mnohdy i po každém utkání) nabídnou úpravu soupisek dle aktuálního stavu v reálné NBA. Na první pohled sice fajn věc, ale z technického hlediska se nejedná o žádný zázrak. Mnohdy se vám stane (zejména díky vaší nepozornosti a snahy mít všechno to potvrzování s DNA už za sebou), že si přepíšete své vlastnoručně upravené soupisky, a to je pak vztekání, když si musíte svůj pracně vyšperkovaný tým hvězd skládat znovu. Mimochodem celá „Creation Zone“ je  lehce divná. Sice si stále můžete vytvořit svého Adama Vomáčku celkem bez omezení, ale s jeho následným zařazením do libovolného týmu musíte projít přes neskutečné peripetie. Dokonce ani po jeho úspěšném zařazení není jisté, že vám ho automatický updater nepřepíše. Tvorba vašeho vlastního týmu byla pro jistotu vypuštěna úplně, takže se musíte spokojit pouze s přestupy. Spokojit se tak budete muset pouze se dvěma supertýmy – výběrem Evropy a týmem složeným z hráčů, kteří mají podepsaný sponzoring s jistou oděvní značkou.

Raptoři z Toronta

Díky přítomnosti národních týmů, zaštítěných mezinárodní organizací FIBA, se ve výběru módů poprvé objevuje taky turnaj výběrů jednotlivých zemí, mezi nimiž náš nároďák samozřejmě chybí. Vzhledem k tomu, že je na výběr celkem dvacet čtyři celků, které je možné dovést až na vrchol (všechny samozřejmě odpovídají svým skutečným předobrazům), není problém si vzít třeba tým Angoly a vyklepnout s ním americký Dream Team (OK, tohle JE problém). Nechybí ani Be-A-Pro mód, v němž ovládáte pouze jednoho jediného hráče. Problém je ovšem v tom, že si v tomto nastavení můžete zahrát pouze exhibiční utkání a nikoliv celou sezónu. Za to patří EA Sports jednoznačný palec dolů. Jestli jste se totiž (stejně jako já) těšili, že si prožijete kariéru hráče NBA od jeho začátků až po absolutní vrchol, jste na omylu. Univerzitní basket se EA holt rozhodli vydat jako samostatnou hru, takže snad příště. Jedinou možností jak se vyblbnout i bez nutného přepínání hráčů tak zůstává další nový mód – NBA Live Academy. Není to ale nic jiného než sled po sobě následujících miniher, ve kterých za své úspěchy získáváte body, díky kterým se vám zase odemknou obtížnější výzvy. Na chvilku možná zabaví, ale rozhodně nejsou tak chytlavé, abyste si k nim večer sedli a odehráli jich třeba padesát za sebou. Na to je tu režim Dynastie, do něhož přibylo několik zajímavých prvků. Kromě trénování (které se odehrává přímo na palubovce, žádné přerozdělování bodíků) se změnilo i vylepšování vašich zaměstnanců. Body nezískáváte automaticky třeba za výhry v zápasech, ale až za splnění určitých cílů, které si určíte vždycky na začátku sezóny. Bude tak záležet pouze na vás, jestli se zaměříte rovnou na výhru titulu, nebo budete spíše budovat po kouscích silný kádr. Opravdu to funguje a  je znát, když se v průběhu sezóny začnete odchylovat od vašich cílů.

Čarodějníci z Washingtonu

Jedno z hlavních vylepšení nového ročníku NBA však můžete najít tam, kde byste ho určitě nečekali. Není v grafice, která je samozřejmě totální a doslova cítíte každou kapku potu, která vám bude stékat po vašich blýskajících se svalech. Není ani v ozvučení, které je naprosto senzační a perfektně vystihuje atmosféru na jednotlivých stadionech. Není dokonce ani v soundtracku, který byste se možná nebáli pustit na nějaké rozjeté party. On se totiž skrývá v editoru opakovaných záznamů. Z jednoduchého rozhraní, kde jste si v minulosti mohli tak leda zpomaleně pustit svůj poslední koš, se totiž vyvinulo v plnohodnotnou editační utilitu, která snese srovnání i s absolutním králem této váhové kategorie – Halo 3. Jednoduše si useknete část replaye, přiblížíte, oddálíte, natočíte a nakonec vaše výsledné dílo nahrajete na online server, na kterém si ho budou pouštět ostatní uživatelé a hodnotit jak moc dobře jste odvedli svou práci. Práce s editačními přístroji je vážně nesmírně jednoduchá a zvládne to naprosto každý. Navíc se vaše uložená videa objevují i v tréninkové hale na velkoplošných obrazovkách, takže integrace je skutečně stoprocentní.

Divočáci z Minnesoty

Hodnocení by nemohlo být kompletní bez zhodnocení toho nejdůležitějšího – multiplayeru, koření každé správné sportovní hry. A i ten je skvělý. Ať už hrajete s kamarádem na jednom gauči, nebo s online TotalKillerem28881, pokaždé se budete královsky bavit. Exhibice jsou ale pouze malou částí online multiplayeru. Teprve až si vytvoříte svého hráče, zařadíte ho do nějakého online týmu a zahrajete si s dalšími minimálně čtyřmi kamarády zápas „pět na pět“ pochopíte, že tenhle titul vám vydrží minimálně do vydání NBA Live 2010. Nekončené ligy, možnost vedení si blogu na oficiálních stránkách a do budoucna se (na Xbox Live i PlayStation Home) počítá dokonce i s podporou avatarů. Navíc díky aktuálnímu zpravodajství z televizní stanice ESPN se z NBA Live 09 vlastně místo hry stává plnohodnotné basketbalové informační centrum. Letos zkrátka byla úroda míčů neskutečně štědrá.