Condemned 2
Z pohledu nezúčastněného pozorovatele připomíná Condemned 2 patlanici nesourodých motivů, hratelnou sbírku poct a odkazů na seriály, knihy a filmy, které vývojáři z Monolithu hltají pokaždé, když nemají v práci do koho nebo do čeho píchnout (Akta-X, Blade, Fight Club, CSI, Stephen King). Jenže, když se obrníte a s růžovou pilulkou už někde v hrtanu do fiktivního světa Condemned 2 vstoupíte, brzy poznáte, jak moc první dojem klame. Hra je zcela zjevný konglomerát několika herních stylů, které nachází oporu v uvedených filmech a seriálech, ale je to míchanice výrazné, vyrovnané a vyvážené chuti, čili pravý opak toho, jak (ne)chutnal dort uvařený kdysi dávno společnými úsilím Pejska a Kočičky. Radost ze hry samotné i z tohoto „objevného“ zjištění nám kalí pouze fakt, že to samé prožíváme už po druhé.
Omyl videoherních Emilů
Condemned 2 totiž na svého předchůdce z roku 2005 přímo navazuje příběhově, herně i svojí atmosférou, která se rozhodně nedá srovnávat z tradičními akčními survival horory typu Resident Evil, Silent Hill, Project Zero a Haunting Ground. Až vám to bude někdo tvrdit, víte kam jej poslat. Zatímco zmíněné hry také brnkají na nervy a čas od času vás rády vylekají, jde jim spíše o vyvolání pocitu úzkosti, nejistoty a strachu, k čemuž kromě jiného používají mírně podvyživené a fyzicky i psychicky nepříliš zdatné hlavní postavy. Naproti tomu Condemned i aktuální pokračování na nějaký strach, či systematicky budovanou úzkost kašlou. Hlavní hrdina je sice násoska, psychická troska a víceméně obyčejný smradlavý houmlesák, ale je to pořád silák, který se umí bránit a všemožným asfaltovým příšerám se může s vaší pomocí bez zábran postavit. Jinak řečeno, při toulání po tmavých chodbách se sice čas od času leknete jednoho z mnoha bizarních výjevů, ale ani když si hru pustíte pod rouškou noci, nebudete pociťovat dotírající strach, či úzkost a výlet spícím bytem na záchod nebude zkouškou odvahy.
Díra v lebce mozek netěší
Condemned 2 je na tom úplně stejně, zvuková stránka je pořád stejně nechutná a souboje tváří v tvář si kvůli tomu užijete, jako sadomasochista společnost uřvané dominy navlečené do kůže a s vysokými štekly na nohou. Navzdory tomuto přirovnání však Condemned 2 není obyčejná úchylárna, či virtuální fetiš pro zvrhlíky, protože je příběh rozehrán v mezích fiktivního světa, kde platí trochu jiná pravidla. Není to emulace každodenní reality, ale typicky komiksový svět. Ostatně, opravdu si myslíte, že by byl ve skutečnosti někdo jako Ethan Thomas povolán zpět do služby poté, co skoro rok někde nasával a fetoval, protože se mu v hlavě trošku zpřeházela kolečka?
Béčko pro ranní vysílání
Konec prvního dílu byl trošku – jak to říci slušně – vyhulený v tom smyslu, že jej asi scénárista psal v pořádném rauši a nikdo už to po něm nestihl zkontrolovat, aby dával alespoň trošku smysl. Stala se chyba, která byla v Condemned 2 napravena. Příběh je tedy nejenom stejně detektivně-mysteriózní a prostřednictvím renderovaných filmečků i in-game scének srozumitelně vyprávěný, ale tentokrát je i řádně zakončen. Co víc, jako zázrakem se podařilo vysvětlit většinu událostí z jedničky, navíc způsobem, který nikoho nenutí hrát zpětně první díl, aby všechno pochopil. Jak už jsme však naznačili, hraje v Condemned 2 prim spíše atmosféra a příběh vás tedy ničím neuzemní. Základní úkoly však plní svědomitě. Motivuje k dalšímu hraní a slouží jako solidní kulisa proto, aby v ní mohli game designéři rozehrát zajímavé divadlo, které ve všech ohledech posunuje směrem vzhůru standard kvality nastavený v prvním díle.
Vymáčknu ti Bedřicha pěstí, chceš?!
V zásadě si po většinu hry vystačíte se zhruba čtveřicí úderů, ale kdo chce experimentovat má k tomu prostor. Složitější a na koordinaci náročnější komba se hodí vlastně jenom při soubojích s bossáky, které mají zpravidla několik fází a svojí strukturou připomínají staré střílečky a hopsačky, protože musíte nejdříve odhalit soupeřovu slabinu a pak jí využít. Jedinou slabinou pěstních šarvátek je fakt, že se ve všudypřítomné temnotě špatně odhadují vzdálenosti a často se divíte, že vás soupeř trefil, když byl tak daleko. Musíte to prostě dostat takzvaně do oka.
Hledání ztracené myšlenky
Občas vám tvůrci nadělí jednu z nemnoha zbraní, aby se kvůli neustálému boxování nedostavil stereotyp. Condemned 2 však není střílečka, byť se po prvním dohrání zpřístupní speciální FPS mód, takže je nábojů veskrze nedostatek a než byste se ve střelbě krotili, tak radši brokovnici, nebo devítku vyměníte za osvědčenou vodovodní trubku, která při zásahu do houmlese vydává onen slastně nechutný zvuk. A u zbraní se vývojáři při snaze o co nejpestřejší hratelnost rozhodně nezastavili. Co chvilku vhodí do hry lehounký adventurní problém (chybí předmět – najdi a použij ho) a vyšetřovací segmenty ala CSI, které byly samozřejmě přítomny už v prvním díle, ale byly tak zautomatizované, že jejich dopad na hratelnost byl téměř nulový. Tentokrát už nestačí jen ohledání místa činu s tím, že výsledky vyhodí automaticky laborka. Vývojáři přišli se systémem v jehož rámci, musíte místa činu prohledávat (k dispozici je opět sada udělátek včetně foťáku, UV zářiče a GPS), vybírat důkazy podporující danou tezi a pak je předkládat, což mírně ovlivní další sled událostí a hlavně jste za to hodnoceni, což hraje významnou roli hlavně na konci každého levelu. Klidně mohlo být vyšetřovacích částí ve hře víc, protože velmi příjemně nabourávají mírnou monotónnost akce samotné.
Tak to prostě je...
Zastavme však proud kritiky zmínkou o systému vylepšování Ethanova vybavení a částečně i schopností. V závislosti na tom, jak dobře si vedete v akci, při plnění vedlejších úkolů a během vyšetřování hra na konci každého levelu spočítá, jakou dostanete medaili a od ní je pak odvozena povaha přiděleného permanentního předmětu. Může to být boxer zajišťující větší účinnost levého háku (stříbro), pouzdro na jednu zbraň (zlato), vesta zvyšující odolnost vůči kulkám (stříbro) a další. Celý systém vylepšování je opravdu primitivně jednoduchý, ale právě proto tak skvěle funguje, když je odměna přímo úměrná snaze, kterou vynaložíte. Skvěle to motivuje k tomu, abyste opravdu prohledávali všechny místnosti a plnili vedlejší úkoly, potažmo při vyšetřovacích misích zapojili mozek a ne to co máte mezi nohama.
No a to je všechno vážení, Condemned 2 rozhodně stojí za hřích a kdo nevěří, ať běží na hrad Veveří .
Verdikt
Condemned 2 je pokračování, jakých bychom si přáli víc. Opravuje většinu chyb prvního dílu aniž by se vzdálilo od původního konceptu. Není to dokonalá hra, ale v rámci produkce first-person akčních titulů je to ostrůvek svěže nekonformní zábavy, který by se bude líbit i hráčům, kteří tomuto žánru nejsou bezvýhradně nakloněni.
